Sie sind hier: Erlebnisführer / Böhmisches Erzgebirge / Český Jiřetín - Dlouhá Louka / Salz im Böhmischen Erzgebirge?

Hermína Davidová-Mayová und ein Salzbergwerk bei Český Jiřetín

(listování dvěma starými časopisy)

Mgr. Jiří Wolf, Městské muzeum Duchcov     

Budeme-li listovat šedými brožurami, vyzdobenými vkusnými grafikami Jakowetzovými, které ve dvacátých letech dvacátého století vycházely v duchcovském muzeu pod názvem „Heimat und Volk“, narazíme v druhém sešitě z roku 1925 na drobný článeček, nadepsaný „Salzbergwerk bei Georgendorf“. Jeho autorkou je polozapomenutá postava vlastivědného bádání v naší oblasti Hermína Davidová-Mayová (1891-1986), která se řadí  k dalším, stejně zasloužilým a podobně opomíjeným historickým badatelům Duchcovska, Bílinska   a Teplicka ( jako byl Rudolf Knott, Gustav Simon a někteří další), jejichž  působení dodnes nepřipomíná žádná pamětní deska, přestože položili solidní základy pro všestranné poznání našeho kraje. Duchcovská rodačka Hermína Davidová-Mayová studovala  prehistorii na univerzitě v bukovinských Černovicích, na německé části pražské univerzity a také ve Vídni. Působila jako odborná učitelka na různých školách v užším regionu, přitom však velice záhy začala spolupracovat jako archeoložka s duchcovským muzeem (založeným v roce 1896), obstarávat redakční práci ( byla hlavní redaktorkou zmíněného časopisu „ Heimat und Volk“) i odborně publikovat. Její článek o keltských hrobech v Libkovicích, otištěný v časopise „Sudeta“ patří k nejhojněji citovaným dílům této badatelky, ale pozoruhodné byly i další odborné texty, zaměřené na historii raného novověku a vydávané v lokálních odborných časopisech: o luteránských exulantech z duchcovského panství, o hrobských dějinách, o Duchcově v Berní rule z roku 1654 a také o těžbě soli u Českého Jiřetína. K napsání tohoto článku mohla kromě jejího zájmu o raněnovověké dějiny Krušných hor přimět Hermínu Davidovou-Mayovou také sbírka solí, uložená v duchcovském muzeu. Tato kolekce (obsahující vzorky soli z Polska, Bavorska, Tyrolska nebo Rumunska) byla součástí mineralogické sbírky, jejíž soupis pořídila  právě všestranná Hermína Davidová-Mayová.                                   

Samotný článeček „Salzbergwerk bei Georgendorf“ je založen na bádání Hermíny Davidové-Mayové v pražském Státním archivu Ministerstva vnitra (dnes Národní archiv) při kterém nalezla fascikl věnovaný solnému dolu u Českého Jiřetína v roce 1654, ze stejného roku ( z 31.8.) pocházel také tamtéž uložený dopis duchcovského hejtmana, opatřený čtyřmi přivěšenými pečetěmi a obsahující dobrozdání o solných žilách  poblíž Českého Jiřetína. Poněkud kuriózní je, že jako „odborný garant“ působil při hledání přísežný císařský proutkař „Rutengänger“, který pomocí proutku prozkoumal celou horu a narazil prý při tom na dvě mohutná ložiska soli.       

Co si máme o solném hornictví u Českého Jiřetína v 17.století myslet dnes? Dokud někdo znovu neprobádá archiválie, o nichž píše Hermína Davidová-Mayová, lze těžko na tuto otázku odpovědět. Ale listování jiným vlastivědným časopisem „Litvínovsko-Mostecko“, jehož červeno-černá obálka a dedikace „vydáno ke XII. sjezdu KSČ“ naznačuje dobu ve které vznikl, zřetelně ukáže co o tomto problému soudili odborníci necelých čtyřicet let po vydání článku Hermíny Davidové-Mayové. V tomto sborníku z roku 1962, jehož hlavním redaktorem byl dnes evropsky uznávaný český historik František Šmahel, tehdy ředitel Městského muzea v Litvínově, totiž vyšla stať známého mosteckého geologa Stanislava Hurníka  „Dolovala se sůl a zlato v Krušných horách ?“,  která byla reakcí na historický článek Jana Doležala, v němž uváděl těžbu obojího v Krušných horách v minulosti. Řeč pramenů nebyla přírodovědcem Hurníkem pokládána za věrohodnou a výskyt ložisek v litvínovské části Krušných hor vyloučen  s ohledem na geologické poměry v dané oblasti.