Sie sind hier: Salz und Geschichte / Praha - Prag  / Praha - Handelsmetropole des Mittelalters

Handel im Mittelalter

/übersetzen/ Obchod byl a je nejen prostředkem směny, ale umožňuje i vzájemnou komunikaci mezi různě vzdálenými oblastmi světa. Pro starší období lidských dějin to platí dvojnásob. Kupecké karavany z dalekých krajů s sebou přivážely vzácné zboží i informace o jiných kulturách a civilizacích. Jistě není přehnané tvrzení, že se obchodníci spolupodíleli na vzniku raných státních útvarů středověké Evropy. Pro české prostředí máme tuto situaci doloženou v osobě franského kupce Sáma, kolem kterého se načas soustředil mocenský celek, jenž úspěšně odolával útokům ze západu i východu.

Slovanská hradiště kromě svého mocensko-správního účelu představovala důležité trhové křižovatky, kudy procházeli či proplouvali kupci z rozvinutějších oblastí. Také Praha, rozložená na levém břehu důležité dopravní tepny Vltavy, plnila tuto funkci. Osídlení pražské kotliny máme doloženo hluboko před počátek křesťanského letopočtu, ovšem svého významu začíná Praha získávat až ke konci 9. století, kdy sem přesídlil první Přemyslovský kníže Bořivoj, a kdy zde vznikly první sakrální budovy.

 

Ibrahím ibn-Jakúb über Prag

/übersetzen/ Kromě archeologických nálezů se o Praze dozvídáme poprvé ze zprávy cordobského vyslance Ibrahíma ibn-Jakúba, který v poslední třetině 10. století procestoval značnou část Evropy. Podle cestovatele je pražské město „vystavěno z kamene a vápna a je největším městem co do obchodu.“ V cordobských pramenech je Praha navíc obrazně nazývána biblickým jménem Gebal, což symbolizuje velké obchodní centrum. Z téhož zdroje můžeme zjistit i produkty, s nimiž se v hradišti obchodovalo. Kromě obilné produkce pšenice a ječmene se odtud vyvážely koňská sedla, postroje a štíty. Nemalý zdroj příjmů představoval také prodej otroků, zejména z řad válečných zajatců, do arabských států. Naopak dovozním artiklem byl především cín a kožešiny. Platba se vedle naturální směny realizovala formou železných sekerovitých hřiven nebo tenkých plátěných šátečků. Od druhé poloviny 10. století se v českém prostředí setkáváme i s prvními domácími mincemi - denáry. Vzrůstající význam Prahy jako tržní osady byl v této době umožněn přesunem obchodních cest z jihu na sever v důsledku maďarského vpádu do Panonie.

 

Transithandelssiedlungen

/ Übersetzen/ Tranzitní obchod přiváděl do Prahy mnohé cizince. Někteří se ve městě usadili a stali se prostředníky zahraniční směny. Tyto „kupecké osady“ se koncentrovaly v pravobřežní části města. Doloženy jsou kolonie židů ve Vyšehradském podhradí, Němců kolem kostela sv. Petra na Poříčí a snad i Italů. Díky podpoře a ochraně vládnoucí dynastie získávali kupci nejrůznější privilegia a svobody. O tom, že obchodníci již tehdy ve svých rukách drželi značné majetky, svědčí zpráva kronikáře Kosmase k roku 1097 (tehdy došlo k protižidovským bouřím v souvislosti s tažením první křížové výpravy): „Ó, co peněz toho dne bylo pobráno bídným židům, tolik bohatství nebylo ani ze zapálené Troje sneseno na břehu eubojském.“

Potomci těchto obchodníků, zejména německých, se ve druhé polovině 12. století začali soustřeďovat kolem nově vznikajícího staroměstského tržiště a vytvářeli zárodky budoucího pražského patriciátu. Výrazem jejich vysokého postavení byly honosné kamenné domy (v románském slohu), jež může návštěvník dodnes vidět v suterénu současné zástavby.    

Zoll bereits im Mittelalter?

[übersetzen:] Výnosnost zahraničního obchodu si samozřejmě uvědomoval i vládnoucí kníže, a proto nechal v blízkosti staroměstského tržiště vybudovat celnici - Týn či Ungelt. Zde byli ubytování cizí kupci, zde se vážilo, proclívalo a prodávalo zboží, nacházely se tu sklady a prostory pro koně a povozy. Dodnes si místo uchovalo původní rád obestavěného dvora se dvěma vstupními branami. Efektivnost Týnského dvorce zaručilo i tzv. právo nuceného skladu. Všichni cizí obchodníci procházející městem museli v Ungeltu zastavit, vyložit veškeré své zboží a nabídnout ho k prodeji domácím kupcům. Odvedené clo plynulo do panovnické pokladny, nebo se zpětně využívalo k provozu dvora. Toto privilegium umožňovalo pražským kupcům monopolizovat prodej zahraniční produkce.  

Prag unter Przemysliden

[übersetzen:] Další impuls pro rozvoj Prahy znamenalo mocenské posílení českého státu od počátku 13. století. Přemyslovská dynastie získala konečně dědičný královský titul a výrazným způsobem zasahovala do dění v Říši i u svých sousedů v Rakouských zemích či Polsku.

Pražský patriciát, tvořený původními kupeckými rody, získával od panovníků nejrůznější privilegia, jimiž posiloval svou moc. Ohromné majetky patricijů umožňovaly velkorysé investice do horního podnikání, do kolonizační činnosti a zejména židovští obchodníci si vybudovali pověst zdatných bankéřů a finančníků. Nejviditelnějším znakem vzrůstajícího městského sebevědomí bylo obehnání Starého Města kamennými hradbami. Zároveň došlo k založení tzv. Havelského města, které záhy splynulo se starší zástavbou. Na levém vltavském břehu zase vzniklo Menší Město pražské (dnešní Malá Strana).

V rámci Starého Města došlo k přemístění židovské komunity do oblasti dnešního Josefova, kde vznikla Staronová synagoga a Stará škola. Roku 1254 byli židovští kupci vyňati z podřízenosti městského rychtáře a svěřeni přímo pod ochranu krále. Na rozdíl od křesťanů směli provozovat lichvu, tj. půjčovat na vysoký „nekřesťanský“ úrok. Tím ve svých rukou akumulovali značné množství kapitálu sloužícího jako půjčka králi, šlechtě i nežidovským obchodníkům. Ani panovníkova záštita ovšem nedokázala židy ochránit před pogromy a rabováním jejich majetků. Objevily se dokonce i pokusy vyhnat židy ze země, ovšem hospodářské potřeby donutili vládce taková nařízení vždy odvolat.    

Prag unter Luxemburgern

[übersetzen:]   Po krátkém období zmatků po vymření Přemyslovské dynastie, usedli na český trůn panovníci Lucemburského rodu. Do jednání o novém panovníkovi se aktivně zapojovali také pražští patricijové, kteří se snažili dále posílit městskou samosprávu. Mezi všemi privilegii, jež v průběhu 14. století Pražané získali, zaujímalo význačné postavení tzv. právo hostí. Cizí kupec se mohl v metropoli zdržet pouhých pět dní,  a poté byl nucen prodat veškeré své zboží pražským překupníkům. Ti tak získali výsadní postavení při nákupu a prodeji zahraniční produkce.

Jan Lucemburský povolil pražským měšťanům roku 1338 výstavbu vlastní radnice. Tím byla dovršena přeměna Prahy na skutečné město. V novostavbě na staroměstském rynku se soustředila městská kancelář s písařem, archiv městských úředních knih a spisů, privilegia, probíhala zde zasedání městské rady a městského soudu. Nadále se veškeré záležitosti týkající se chodu města odehrávaly zde, na staroměstské radnici. 14. století s sebou ovšem přineslo i změny ve složení patriciátu. Dosud převládající německý živel je postupně obměňován českým etnikem. Spolupůsobilo přitom několik faktorů. Do mocensko-politických střetů mezi králem, královnou a šlechtickými uskupeními zasahovali i bohatí patricijové, za což mohli zaplatit ztrátou svého místa v městské radě. Na jejich posty poté král dosazoval loajálnější patricije „druhého řádu.“ Dalším činitelem byla feudalizace části patricijských rodů. Shromážděný majetek použili měšťané na zakoupení svobodného statku a ke vstupu mezi nižší šlechtu. Tím se jim rozšířily možnosti např. politického uplatnění v zemské správě. Jiná skupina patricijů hledala uplatnění v oblasti duchovní. Příklady Jana Očka z Vlašimi, či Jana z Jenštejna ukazují, že dosáhnout mohli i na post nejvyšší. Neméně důležitým faktorem pro přeměnu vládnoucích pražských elit bylo také snížení majetkového censu pro uznání měšťanské příslušnosti. Tato skupina obyvatel se rekrutovala především z cechovního prostředí.  

Handwerk, Zünfte, Märkte, Marktstätten

[übersetzen:] Rostoucí počet obyvatel pražské aglomerace si vynucoval stále větší počet řemeslníků i plynulejší směnu potravin. Zatímco zahraniční obchod luxusním zbožím byl vyhrazen především panovnickému dvoru, šlechtě a bohatým patricijům, v rámci města se úspěšně rozvíjel vnitřní trh, zaměřený na řemeslnické a zemědělské produkty denní potřeby. Mezi rychle se rozvíjející řemesla náleželi řezníci, pekaři, sladovníci, krejčí a zlatníci. Jejich primární ochranou bylo tzv. mílové právo, které v rámci města a jeho přilehlého okolí znemožňovalo existenci stejných řemeslníků. Vyspělejší formou sdružování řemeslníků stejného oboru byly cechy. Ty měly za úkol regulovat počet výrobců tak, aby se všichni stačili uživit. Potlačovali tak nevítanou konkurenci a mohli dokonce stanovovat cenu zboží na trhu. Představení cechů - mistři - dohlíželi na chod řemeslnických dílen a na kvalitu výrobků. V mistrově domě se tak často setkáváme s řemeslnickou dílnou v přízemí, na kterou navazuje směrem do ulice či na náměstí vlastní obchod. Ten mohl mít podobu „krámského okna“, kdy se jednou polovinou vcházelo dovnitř a v té druhé se v omezené míře vystavovalo nabízené zboží, tedy jakási prapůvodní výkladní skříň. Do obchodu se zapojovalo i městské zemědělské zázemí. Pekaři nakupovali obilí, řezníci dobytek, ze vsí se dovážela vlna a len pro textilní řemesla.

Všechny uvedené komodity bylo nutno ve městě nějakým způsobem směnit. K tomu sloužily trhy. Obchod potravinami, nutný k zajištění výživy obyvatel fungoval každodenně, běžné zboží se nabízelo na týdenních trzích, ovšem skutečný svátek znamenal výroční trh - jarmark. Pouze tehdy mohli svou produkci ve městě nabízet i řemeslníci nesdružení do cechovní organizace a tedy i cizinci. Ve 14. století jsou pro Staré Město pražské doloženy dva výroční trhy: o sv. Vítu (15. 6.) a o sv. Václavu (28. 9.). Délka jarmarku se většinou pohybovala kolem 14 dní. Městská obec nechala na tržišti zbudovat dřevěné krámce, které pronajímala příchozím obchodníkům. Dále dohlížela na poctivost jednotlivých prodejců úředním stanovováním měr a vah, které namátkově kontrolovala. Jarmarky však bývaly i velkou příležitostí pro zloděje a kapsáře, kteří v davu odřezávali nepozorným měšťanům nadité měšce.

Množství nabízeného zboží si postupně vynutilo vznik specializovaných tržišť v rámci města. Na staroměstském rynku se prodávaly zejména vzácnější předměty jako sukno a koření, před Ungeltem se nabízely ryby, ovocný trh byl na Malém rynku, kuří trh u kostela sv. Mikuláše, dále existoval Uhelný trh a Kozí plácek, řeznická produkce se soustředila do masných krámů. Tyto trhy zcela ovládali domácí obchodníci - kramáři, kteří působili jako prostředníci mezi dovozcem a kupujícím.

Pro představu: 1 kuře bylo možno pořídit za 0,5 groše, krávu za 55 grošů, oběd v hospodě stál 1-2 groše a např. kožich vyšel zhruba na 40 grošů. Mzdy tehdejších řemeslníků (např. kameníků, zedníků a kovářů) se pohybovaly průměrně kolem 2 grošů denně.  

Prag bei Karl IV.

[übersetzen:] Tento pozoruhodný rozkvět pražských měst dosáhl svého vrcholu za vlády Karla IV, kdy se Praha stala na čas sídelním městem římského císaře a jeho dvora. Lesk císařské rezidence lákal do města nad Vltavou mnoho cizinců, nejen obchodníků, ale i umělců. Odhaduje se, že Prahu tehdy obývalo zhruba 40 tisíc obyvatel. Sám císař se pokoušel pomoci pražským obchodníkům v evropské konkurenci, a proto je na území říše osvobodil od dovozních cel. Samozřejmě k velké nelibosti říšských měst, zejména Norimberku. Také se pokoušel změnit směry dosavadních dálkových obchodních tras, ovšem s nevelkým úspěchem. Zvýšení hospodářské síly města mělo zajistit založení Nového Města pražského podle urbanisticky vyspělého plánu. Zastavování tohoto rozlehlého teritoria ovšem trvalo celá desetiletí a ve svém důsledku vedlo spíše ke sporům se Starým Městem, které se oprávněně cítilo ohroženo konkurencí.  

Fernhandel

[übersetzen:] Dálkový obchod tehdy přinášel do Prahy zejména solené ryby z Baltu, dobytek z Uher, sůl ze Saska a Rakouských zemí, víno a koření z Itálie, luxusní látky z Flander. Vývozním artiklem za hranice Českého království bylo obilí, chmel ze Žatecka, slad, pivo, ryby a domácí sukno. Obchodní bilance byla, řečeno moderní terminologií, pasivní, tedy dovoz převažoval nad vývozem. Rozdíl se vyrovnával vývozem mince či drahých kovů, což ekonomiku zpětně poškozovalo. Stejně tak se obchodníci v Čechách nikdy nespojili do cechovní organizace podle vzoru Pobaltské hanzy, či říšských gild, aby takto společně prosazovali své cíle. Dílčími výjimkami jsou pouze společné investice do horního podnikání, nebo do kolonizace nových oblastí.

Slibný rozvoj pražských měst byl zastaven útlumem ke konci 14. století a dálkový obchod zcela přerušila husitská revoluce. Ještě dlouho poté se zahraniční kupci kacířskému království zdaleka vyhýbali. Navázat zpřetrhaná obchodní pouta se postupně dařilo od druhé poloviny 15. století, ovšem obchod už vznikal na poněkud jiné základně a stará privilegia a cechovní výsady se brzy staly brzdou jeho dalšího rozvoje.